Anna Calvi v Paříži představila nové písničky

7.října vyjde v pořadí druhé album nezaměnitelné britské zpěvačky Anny Calvi a protože zatím do éteru prosáklo jen to, co prosáknout mělo, je každá příležitost poslechnout si nové pecky s předstihem drahá. Kamarádka zašla dokonce tak daleko, že se na Annu vypravila do Londýna, já vzal za vděk streamovaným koncertem z Paříže.

Po vynikajícím eponymním debutu jsem měl trochu strach, že Anna bude mít problémy svou kvalitu potvrdit, ty se však rozplynuly již s prvním singlem Eliza. Z pařížského koncertu mě nejvíc zaujala písnička Cry, kterou jsem zatím nikde jinde než na streamu z Paříže nenašel.

Seitan

Seitan je de facto pšeničné těsto redukované o škrob. Pro vegetariány a vegany slouží jako náhražka masa do různých směsí, gulášů nebo jen tak osmažený. Proces jeho tvorby je jednoduchý. Smícháte tu nejlevnější pšeničnou mouku co máte k dispozici s vodou v poměru 2:1, těsto pořádně uhnětete, necháte hodinku v klidu, následně vymýváte škrob studenou vodou a posléze vaříte ve vývaru pro dochucení a posílení struktury seitanu. Dost důležité je rozmyslet si, kolik chci seitanu vytvořit. Já svůj první trochu předimenzoval a dělal jej z kila mouky a půl litru vody. Vzniklo mi tak těsto, které se pomalu nevešlo do hrnce a jeho hnětení bylo hodně pracné. Proti zhruba 1.5 hodinovému vymývání to však pořád byla pohodička. Naposledy jsem seitan dělal ze 400g mouky a 200 ml vody a to je pro člověka, který si vaří sám ideální objem. Vystačil mi na jeden oběd a jednu večeři.

Pokud nejste líní a obětujete trochu času a práce, vyjde vám z objemu 1 Kg mouky seitan zhruba na 4 hlavní chody (mně vydržel týden).

Vytvořil jsem Hummus...

...tak něco takového si sice říkám skoro po každé mé kuchařské snaze, ale tento pokrm se tak skutečně jmenuje a dokonce bych řekl, že se i celkem povedl.

Hummus je pomazánka složená především z cizrny a sezamové pasty tahini a já jí uklohnil podle receptu Kluků v akci. K dispozici jsem sice měl i receptury, které vypadaly blíže té, podle které se na blízkém východě skutečně pomazánka dělá, ale já si z pohodlnosti vybral tu nejjednodušší :).

Výsledkem je kvantum výtečné a zdravé pomazánky, které mi vystačí na snídaně tak na dva týdny a vypadá takto:

Pozn.: chtěl jsem přidat i fotku s domácím chlebem, ale ten ze zrovna dvakrát nepovedl...

Zapečená cuketa

Poslední dobou mi (a mému žaludku) celkem dělají radost mé počiny za plotnou. Když už se nic jiného neděje, tak sem občas alespoň nasdílím nějaký ten odzkoušený recept.

Tohle je první z nich.

Zapečená cuketa 
1) cuketu zbavíme slupky a podélně rozkrojíme, vydlabeme semínka
2) obě poloviny vložíme vedle sebe do zapékací misky a vysteleme je nadrobno nastrouhaným parmezánem
3) na pánvi lehce osmahneme cibuli s tempehem a přidáme je do vydlabaných cuket
4) na to navrstvíme na drobno nakrájená rajčata a posypeme je lehce bazalkou
5) posypeme směsí na jemno a na hrubo nastrouhaného parmazánu s medvědím česnekem
6) lehce podlijeme vodou a pečeme v troubě na 180° cca 30-40 minut
7) navzdory tomu jak to vypadá je to strašná dobrota :)

Vyměknul jsi Davide

Punk is Dead! Definitivně aspoň v mý hlavě. Jak si jinak vysvětlit, že se neštítim trávit hodinu a půl u koncertu houslisty, kterej vypadá jak Brandon Walsch.

K Owenu Pallettovi (aka Final Fantasy) jsem se dostal možná přes Patricka Wolfa, možná přes Radio 1, každopádně už si první střetnutí nepamatuju, ale určitě mě nijak nezaujalo. Jako první mě při brouzdání YouTube chytla The CN Tower Belongs To The Dead a docela dlouho jsem jí ve svym výběru hudby k práci společně s This Lamb Sells Condos sjížděl. Trestuhodně jsem ale opomenul jeho živá vystoupení, která  mě baví ještě mnohem víc. Perfektní jsou třeba jeho osobité covery Joanny Newsom nebo Caribou.

Paměťové efekty využívá Owen Pallett podobným způsobem, jako například Andrew Bird, se kterým mají společný i učesaný styl zpěvu, který mě ale u této hudby nijak nedráždí.

Zase jedna povedená

Pragovka je můj oblíbený soupeř. Nepamatuji, že bych tam někdy prohrál a kromě jedné remízy to myslím byly vždy výhry. V přeboru Prahy družstev jsem zatím uhrál 0.5 bodu ze 3 partií, takže už jsem sakra potřeboval zabrat.

Rozehráli jsme zavřený Caro-cann s tím, že po standardním g4 střelec nešel na pole g6, ale vrátil se zpět na d7. Tušil jsem, že je zle, a že se z toho stane nějaká zdegenerovaná varianta francouzské. Mezitím stáli nad partií dva soupeřovi spoluhráči a pobaveně si šuškali něco o tom, jak mu to dobře poradili.

Partie se celkem zamotala, opět nechyběly visící figury, zbytečná oběť střelce... ale hlavně, že to dobře dopadlo :).